VOŘÍŠKIÁDA OSTRAVA-MARIÁNSKÉ HORY
6.6. 2009
Loni jsme se téhle výstavy zúčastnili, takže jsme nebyli žádnými nováčky. Tehdy se konala v září a počasí zrovna moc nevyšlo, teď se pořadatelé rozhodli výstavu zorganizovat v červnu, musím říct, že počasí bylo mnohem lepší . Zúčastnilo se 42 psovodů. Oproti jiným soutěžím zde byly kategorie rozděleny na 3, a to minipes, midipes a maxipes, bez rozdělení na voříšky a psy s PP. Konala se také Dovednostní soutěž.
Dovednostní soutěž byla velmi vtipná hlavně z pohledů psíků. 1. část - Přivolání na čas - zvládli všichni na jedničku, rozhodovali opravdu sekundy. 2. část - Odložení mezi pamlsky 1min - s úžasem jsem pozorovala, jak byli pejsci disciplinovaní a ani jeden se pamlsků nedotkl, s jedinou výjimnkou, NÁS. Jak Jess viděla paní, že má nějaké dobrůtky, málem ji povalila, a když zjistila, že je dokonce může sežrat - teda i přes přísný zákaz, který pravděpodobně zas tak přísný nebyl, je vyluxovala do jednoho, ještě dřív než jesm došla na určené místo. Dostali jsme pochvalu, že je tu konečně normální pes. Myslím, že za jídlo by mě prodala . 3.část - Nejrychlejší aport - byl kámen úrazu, místo času nakonec rozhodovalo, jestli pesjsek aport vůbec dones. U nás to v první chvíli vypadalo slibně, vyběhla pěkně, ale na zpáteční cestě ji silně zaujalo něco na zemi, a tak si tam vesele čuchala až se nakonec dočuchala na místo, kde se trénovalo odložení mezi pamlsky a kde ty pamlsky byly položené na zemi. MOJE NERVY. Nakonec aport s mojí pomocí donesla. No, tuhle Dovednostní soutěž jsme totálně projeli. Ale alespoň bylo o zábavu postaráno. Minulý rok jsme se umístili v Pejskovi šikulovi, v tohle jsme teda šikovní nebyli vůbec .I tak jsem ale spokojená, zase to bylo něco jiného, hlavně atraktivní pro diváky a taky osvěžení pro pejsky, jen tak dál.
20.9. 2008
Počasí nám tentokrát nepřálo. Už od rána mrholilo a na místo jsme se tentokrát dopravovali MHD, což zrovna nebylo nejlepší. Jess měla opět pláštěnku - jelikož tu minulou zničila na Beskydském voříškovi, tak jsem ji opět "spíchla" takovou domácí náhradu ze staré pláštěnky z roku raz dva. Bohužel ani tato nepřežila, ale alespoň vydržela na místo určení . Škoda, že se pořadatelé nerozhodli zařadit takovou menší exhibicí oblečků do soutěže. Pejsků by se zúčastnilo určitě dost, protože většina majitelů neponechala nic náhodě a chtěla své svěřence ochránit před deštěm - nebudou přece vystavovat zmoklé "slepice" .Potkali jsme tam dokonce pejska - Diesel, který by klidně mohl být bráška Jessy. Jako by si z oka vypadli. Dokonce i ten věk by odpovídal a také si ho vybrali v útulku. Kdo ví. Psíci si hned rozuměli, takže jsme je nechali trochu pohrát, což v dešti na výstavě moc nedoporučuji, protože z toho pak vylezou dva čunící s krásnými blátivými tlapkami všude po těle. Takže do kruhu jsme nastoupili mírně zaneřádění. Bohužel nás to zřejmě poznamenalo, protože nás nevybrali ani do předvýběru. Diesel se probojoval, tak jsme mu alespoň fandili. Umístil se na 5.místě.
Poté následovala soutěž Psí šikula. Tentokrát jsme měli štěstí. Za prvé zde chyběli opravdoví profíci, za druhé, spousta pejsků odmítala cvičit na dešti a za třetí, Jess se za ten týden od Beskydského voříška zlepšila, co se týče vykonání cviků a udržení pozornosti. Ale stejně musím napsat i za čtvrté, Jess je vypočítavá, silně prohnaná a vysoce inteligentní. Samozřejmě při cviku "čekej" dělala, že vůbec nechápe co to je. Takže se za mnou nenápadně přikrádala, což vyvolalo u obecenstva smích. Jenže kdyby jednou, nechtěla jsem ji dovolit, aby cvik neudělala, tak jak se má, takže jsme to opakovali minimálně 4x. Když jsem slyšela smích a otočila jsem se, tak byla sice Jess o 5m blíž, ale spořádaně seděla, jako že se vůbec nehla, nebo stála a drobnými krůčky se blížila vrtíce ocasem, vše mělo u obecenstva obrovský úspěch. Nakonec se to podařilo jen proto, že ji něco vdáli zaujalo. Jenže to by ani nebyla Jess, aby to nedokončila dle svého plánu. Když jsme odcházeli z kruhu, tak se otočila a doslova se vrhla do náruče rozhodčí, zřejmě s cílem ulízat ji k smrti, pak to vzala k paní komentártorce a pánovi rozdávající ceny, jistě si domyslíte, že odvolat ji při této činnosti, bylo zcela bezvýznamné. Když už byla hotová a já ji konečně odvolala za smíchu a potlesku obecenstva, a konečně jsme byly u východu z kruhu, tak si všimla, že vynechala paní fotografku, což nemohla nechat jen tak, takže se vytrhla a zamířila k fotografce, olízala jí ruce, nechala se pohladit a pak, zřejmě spokojená se svým výkonem, konečně opustila kruh. Myslela jsem, že se půjdu rovnou zahrabat. Nakonec nám ta její scénka vynesla krásné druhé místo.